Test fotoaparátu Panasonic DMC-LX1

Stručná charakteristika

Panasonic DMC-LX1 je kompaktní 8,4 megapixelový fotoaparát (efektivně) se čtyřnásobným optickým zoomem. V základním balení najdete fotoaparát, Li-ion baterii, nabíječku, řemínek na zavěšení na ruku, CD se softwarem, manuál a 32 MB SD kartu.
Rovnou na úvod by se slušelo říci, že je to rarita mezi kompakty. Čip má totiž fyzický poměr stran 16:9. Navíc jeho ohnisko začíná na skvělých 28 mm (35 mm ekv.). Má prakticky všechny manuální funkce. A tohle všechno je v těle velikosti krabičky od cigaret. Pravda, objektiv, vzhledem k „širokosti“, z těla vystupuje hodně.

Tělo a ovládání fotoaparátu

Aparát má rozměry 106×56×26 mm (bez výstupků) a hmotnost 215 gramů (včetně baterie a karty) . Ovládání je tradičně velmi jednoduché, přestože aparát disponuje prakticky všemi funkcemi jako model Panasonic DMC-FZ30. Vzhledem ke třídě mu z hlediska ergonomie nelze nic vytýkat.

Na horní stěně najdete hlavní volič režimů, vypínač, spoušť, kolem spouště páčku zoomu a tlačítko pro volbu režimu stabilizace. Také reproduktor s mikrofonem se nachází na vrchní straně aparátu. Konektor napájení, A/V konektor sdružený s USB 2.0, najdeme na pravé straně pod plastovým krytem. Na dolní straně je prostor pro baterii a SD kartu.

Kovový stativový závit je umístěný zcela u okraje dolní stěny, tedy mimo osu objektivu. To umožňuje výměnu baterií i na stativu. Zadní straně dominuje 2,5" LCD displej. Další prvky jsou vpravo od něj. Tlačítko DISPLAY pro určení množství zobrazených informací, tlačítko pro mazání snímků sloučené s režimem sekvenčního snímání a sdružené vícepolohové tlačítko s volbou bracketingu, režimu rychlého prohlížení, režimu blesku a samospouště. Uprostřed nich je tlačítko menu. Pod tlačítkem pro blokování expozice (či ostření nebo obojího současně – volba v menu) je netradiční ovládací prvek – joystick (funkce jsou zmíněny dále). Opět platí, stejně jako u modelu FX8, že tlačítka jsou skvěle hmatem čitelná. Poslední ovládací prvky najdete na objektivu. Je to přepínač poměru stran a přepínač režimu ostření. Myslím, že volba poměru stran přímo na těle je nezbytností a zaslouží tedy pochvalu. Je to tím, že na některé snímky je vhodnější poměr třeba 4:3 než 16:9 a odpadá nutnost přenastavovat hodnotu někde v menu. K ovládacím prvkům bych tedy neměl u tohoto aparátu naprosto žádné výhrady.

LCD a CCD

2,5" LCD má rozlišení 207 tisíc bodů. Byl dobře čitelný jak za slunného počasí, tak za sníženého osvětlení. Jeho jas lze měnit v menu. CCD je 8,4 Mpx čip velikosti 1/1,6". Jeho zásadní odlišnost od všech mě známých aparátů je v tom, že jeho poměr stran je reálně 16:9 a tedy i maximální rozlišení 8,4 Mpx je využito právě při něm. Hledáčkem aparát nedisponuje.

Objektiv a ostření

Aparát disponuje objektivem Leica DC Vario-Elmarit. Světelnost je v rozmezí 2,8 – 4,9. Maximální clona je 8. Jeho čtyřnásobný rozsah v přepočtu ke kinofilmu začíná na skvělých 28 mm a končí na 112 mm. Digitální zoom jej rozšiřuje až čtyřikrát. Protože nižší rozlišení jsou výřezem ze středu čipu a nikoliv vzniklé přepočtem z celého čipu, tak se u nich optický zoom ještě prodlužuje na cca pětinásobek. Krytka objektivu není automatická, což snižuje rychlost první expozice, ale zároveň umožňuje perfektní ochranu přední části objektivu.

Následující tabulka ukazuje reálné ostřící vzdálenosti naměřené od hrany objektivu a přibližné rozměry snímané plochy pro formát 16 : 9. Kratší strana je shodná pro všechny tři poměry. Ostatní lze jednoduše dopočítat.

	f 28 mm	f 112 mm
Normální režim	25 cm 40 cm x 22 cm	cca 1 m 36 cm x 20 cm
Makro	5 cm 9 cm x 5 cm	27 cm 10 cm x 6 cm

Automatické ostření je tradičně na výtečné úrovni jak co do rychlosti, tak co do přesnosti. Při nedostatečném osvětlení si aparát přisvítí (volitelně) diodou, která je účinná do vzdálenosti přibližně tři metry. V manuálním režimu ostření lze využít tři režimy zobrazení scény na LCD, stejně jako u FZ30. Pro představu – mezi 5 cm a 10 cm je 65 ostřících kroků, mezi 20 cm a 1 m dalších padesát. Ostří se joystickem na zadní stěně fotoaparátu.

Nejmenší ostřící plochy na první pohled nedovolují focení malých objektů. Nicméně zde pomůže výřez. Za velmi příjemné považuji ostření při nejdelším ohnisku již ze vzdálenosti necelých třicet centimetrů a tedy při prakticky stejné ploše jako při nejkratším ohnisku. Lze tak dosáhnou příjemně rozostřeného pozadí.