Stativ

Mnoho lidí se dohaduje, zda je lepší Canon nebo Minolta, přičemž vzhledem k velké konkurenci, rozdíly skutečně nejsou dramatické. Ve skutečnosti pro úspěch ve fotografování je mnohem důležitější vlastnit pořádný stativ. Někdo rád utratí peníze za super tělo a objektiv, ale je mu líto utratit 4 tisíce za kvalitní stativ. Vysoká rozlišovací schopnost objektivu se pak ztrácí roztřesením snímku.

Stativ vám umožní v místech, kde je málo světla, získat fotografie s velkou hloubkou ostrosti. Dlouhou expoziční dobou zachycujeme a zobrazujeme jevy, které „superpřístroj“ oči vidí jinak nebo je vůbec nezachytí.

Stativ se skládá ze tří částí, které lze u dobrých značek obvykle kupovat jednotlivě.

Nohy

Nejběžnější jsou 3-nohé systémy. Zajištění proti rozjíždění noh může být provedeno například příčníky z centrálního sloupku.

Jiným způsobem může být 3 polohový rozvor noh, kde poloha je dána pozicí výsuvných páček v zubech na konstrukci.

Ještě lepší je mechanismus, který umožní plynulé nastavení úhlu nohou. Důležitá je možnost zcela vysouvat vertikální tyč s hlavou, což umožní dělat makro – záběry u země.

Obecně platí, čím těžší stativ, tím stabilnější. Pro fotografování v přírodě se mi zdá pro kinofilmovou kameru s objektivy do 400 mm jako rozumný kompromis něco kolem 2,5kg včetně hlavy. Důležitá je snadnost a rychlost nastavení, jinak nás to brzy otráví.

Z běžně používaných materiálů je na utlumení vibrací asi nejlepší dřevo. Bohužel tyto stativy bývají těžší a špatně nastavovatelné. Nejběžnějším materiálem proto zůstávají stativy ze slitin hliníku. Jejich určitou nevýhodou může být přenos vibrací v rozmezí časů 1/15 až 1 s. Zde hodně záleží rovněž na poměru váhy fotopřístroje a stativu.

Asi třetinu váhy ušetříte, když si koupíte systém z kompozitních materiálů s uhlíkovými vlákny. Musíte však počítat s cenou, která vyšplhá u firmy GITZO až k 15–20 tisícům. V případě, že se chcete fotografováním živit, určitě se takový systém vyplatí.

Pro fotografování v přírodě je lepší si vybrat černý stativ, který je méně nápadný.

Hlava

Kulová hlava je mechanismus, kterým bez problémů nastavíte jakoukoli polohu fotoaparátu. Velikost povrchu pohyblivé koule, kterou fixujeme přítlakem protikusu, určuje pevnost držení. Opět platí: těžší a větší hlava znamená menší vibrace a pevnější upevnění. Nebezpečím při užívání obyčejné kulové hlavy je možnost rozbití fotoaparátu při špatném utažení fixačního šroubu. Existují hlavy, bohužel stojí přes 10 tisíc (Arca Swiss B1), které zvýší automaticky přítlak v okamžiku, kdy poloha objektivu zamíří k zemi a nehrozí zde možnost rozbití fotoaparátu.

V případě, že máme na fotoaparátu nasazen objektiv s dlouhou ohniskovou vzdáleností, je důležité mít stativový kruh. Ten se často prodává s objektivem. Když připevníme fotoaparát s objektivem přes stativový závit na těle fotoaparátu, těžiště soustavy bude daleko od bodu upevnění. Fotoaparát s objektivem je pak nevyvážený, což způsobí vibrace po stlačení spouště. Kruh drží soustavu za objektiv v místě těžiště, což vibrace značně omezí.

Rychloupínací mechanismy

Jedná se o systém, kdy na stativovém závitu fotoaparátu máte namontovánu destičku s lichoběžníkovou nebo čtvercovou podstavou, kterou vkládáte do speciálního „hnízda“ upevněného na kulové hlavě. Je to určitě výborná pomůcka, která urychlí nastavení fotoaparátu.

Nejvýznamnějšími výrobci stativů jsou firmy GITZO (Francie) a MANFROTTO (Itálie – v Americe BOGEN). U těchto výrobců se z hlediska kvality nespletete. Vedle těchto firem je tu CULLMANN, HAMA, u nás vyrábí stativy i FOMA Hradec Králové.

Moje zkušenosti

Používám stativ MANFROTTO 190 (3205) s kulovou hlavou 352. Používal jsem i stativ HAMA s rychloupínacím mechanismem.

Stativ MANFROTTO 190 váží 1,72 kg, hlava dalších 0,5 kg. Má tři polohy nastavení úhlu nohou. Vynikající je jednoduchý, ale účinný systém vysouvání nohou, kde utažením dvou šroubů nastavím jakoukoli délku nohy. Stativ jsem schopen roztáhnout nebo zatáhnout během 10 vteřin. Střední sloupek je volně vysunutelný. To umožňuje i zcela obrátit jeho polohu a fotografovat přímo u země. V případě, že nepoužijeme tento trik, je minimální výška 31 cm a maximální 139 cm, včetně hlavy pak 150 cm. U maximální výšky je důležité, aby jste se při koukání do hledáčku nemuseli krčit. Stativ používám rok bez jakékoli údržby. Koupil jsem ho i s hlavou za 990 ATS v Markt and Media na jižním předměstí Vídně. Zatím nevlastním rychloupínací mechanismus (je možné ho dokoupit). Kulová hlava má speciální „svlékací“ závit, který umožní připojit i fotoaparáty s větším stativovým závitem.

Vedle klasických 3-nohých stativů si můžete koupit jednonohý monopod. Toto je způsob, který umožní omezit vertikální vibrace. Je to řešení lehké a mobilní, které velmi dobře uplatníte při vysokohorské turistice. Monopod váží asi 0,5 kg. GITZO vyrábí teleskopickou hůlku s miniaturní kulovou hlavou za 3600 Kč. Hlava je podle mého názoru dobrá pro běžný fotoaparát se zoomem, ale pro lehký teleobjektiv je to dost nedostatečné i jako řešení z nouze.

Dalším lehkým řešením jsou stolní stativy. Některé lze pak drátem nebo řemeny přichycujeme k tyčím, větvím atd. Unipod prodávaný ve fotoshopu Photolifu (800 Kč) není špatný jako nouzové cestovní řešení. Berte ale s sebou něco na upevnění. Suchý zip se mi neosvědčil.